Dobroslav Chrobák – Drak se vrací

Dobroslav Chrobák – Drak se vrací vše o díle .Drak se vrací je rozsáhlé dílo s mnoha postavami. Přečtěte si děj knihy Drak se vrací . 

Dobroslav Chrobák

spisovatel, literární kritik, rozhlasový pracovník, jeden z představitelů naturismu

Dobroslav Chrobák se narodil jako druhé ze čtyř dětí. Už jako student psal povídky, byl kronikářem obce, sběratelem přísloví a pořekadel. Byl ovlivněn dílem Dostojevského. V Liptovském Mikuláši se seznámil s pozdějším literárním kritikem Milanem Pišútem, básníkem Andrejem Plávkem a literárním vědcem Rudo Brtáněm. Dobroslav Chrobák – Drak se vrací

Literárně podnětné prostředí měl i během studií v Praze. Setkal se s Jánem Kosterem, Kolomanem Sokolem, Mikulášem Galandem, Jánem Smrekem, E. B. Lukáč, Alexandr Matušek a Laco Novomeský. Během studií se věnoval literatuře – psal povídky a pohádky.

Po návratu do Bratislavy působil jako vysokoškolský pedagog. V posledních letech svého života pracoval jako regionální ředitel Československého rozhlasu na Slovensku.

Společně se Š. Letzom sestavil Slovenský literární almanach a vydal Příručku dějin slovenské literatury. Jako literární kritik publikoval v časopise Elan.

Dobroslav Chrobák zemřel ve věku 44 let na rakovinový nádor.

Drak se vrací

je čtenářsky úspěšný román patřící k naturismu. Dílo má hluboký morální smysl, učí lidi naslouchat bolesti druhých, chápat jejich činy a odpouštět. Zdůrazňuje odpuštění jako dobrý pocit a ušlechtilý čin.

Poukazuje na to, že uzavřenost komunity přináší strach z nového a odlišného – stačí, že člověk není z jejich vesnice, že vypadá jinak než oni, že dělá jinou práci než oni (hrnčířství), a už ho považují za nepřítele a původce všeho zla.

Podle mého názoru je to docela běžná vlastnost dnešního člověka, u nás možná o něco víc, protože Slováci dlouho a tvrdě bojovali za svou identitu, museli být jednotní a uzavírat se před ostatními. Mnoho národů jim ubližovalo, utlačovalo je (Maďarsko, Rakousko, Německo).

Postavy jsou typicky „černobíle“ rozděleny na dobré a zlé, přičemž zlá postava draka je aktivnější. Do pozice padoucha ho dostali sami vesničané a jejich strach z neznámého. Dobré postavy jsou pasivní, trpí, snášejí svůj „špatný“ osud. Největší problémy pramení z jejich zdrženlivosti, z neschopnosti řešit problémy, otevřeně o nich mluvit. Eva a Šimon neřeší svůj vztah tím, že se zřeknou všeho, co je tíží, ale nesou své břemeno s rezignací.

Eva není přítomna v celém příběhu. Na začátku románu je jako mladá žena, která čeká na návrat svého nemilovaného manžela Simona. Na konci novely v epilogu je z ní babička.

Dobroslav Chrobák – Drak se vrací Co byste měli vědět :  V představách vesničanů nese záporná postava všechny vlastnosti naturalistické postavy (tajemnost, neznámý původ, odlišný vzhled, oblečení, uhrančivý pohled, šíření zla a neštěstí: sucho a neúroda, vražda vesničana, strážce, krádež dobytka), ale ve skutečnosti je to jen uzavřený samotář, do jehož způsobu života vesničané ani vlastní vinou neproniknou.

U zlé postavy se Chrobák drží konvencí naturalistické prózy: vesnice nezná jméno Martina Lepiše Madlušovie, přezdívá mu Drak. Jeho rodiče neznají, možná s nimi vyrůstal od dětství, ale je to nalezenec, kterého vychoval starý hrnčíř. Žije za vesnicí v peci, vesničané ho vídají před rozpálenou pecí, v jámách s hlínou. Liší se od nich i vzhledem – je černý, vysoký, štíhlé postavy. Má fascinující oči a jeho osobnost ovládá submisivní Evu. Eva není schopna odolat Drakeovu vlivu.

V souladu s konvencemi naturismu se část děje odehrává ve vesnickém prostředí. Obec však nemá přesně vykreslené sociální vazby. Vesničané často vystupují jako kolektiv, autor postavy z vesnice náročně „anonymizuje“, známe jen chytrého richtáře s velkým břichem a zmiňuje jméno Juráš. Nikdo už nemá jméno – tetičky, které pomlouvají pod oknem, chlapi, kteří se nemohou dočkat, až si to Simon s Drakem vyřídí v hospodě u sklenky pálenky.

Druhá část příběhu se odehrává v typickém horském nudistickém prostředí. Kôprová, Tichá, Tomanova dolina pod majestátním a téměř posvátným Kriváněm ožívá. Tato scéna je ztvárněna mistrovsky, s velkým respektem k přírodě.

V románu ožívá prehistorická víra v nadpřirozené jevy, lidé věří, že Martin je věštec, že dokáže člověka zasáhnout pohledem. V epilogu babička vzpomíná na své mládí, kdy byly vedmy a čarodějnice, vážky a strašidla.

Román si zachovává pohádkový ráz příběhu s dobrým koncem, i když na začátku netušíme, že posloucháme pohádku. Plynulost neskutečna, nevysvětlitelná symbolika, připomínky osudu jsou přítomny v celém románu. Trochu to připomíná současnou sci-fi literaturu.

Autor rozšiřuje výrazovou pokladnici lyrické prózy, na rozdíl od jiných má často lyrický popis tam, kde je zvíře. Často jde o velmi expresivní popis s drsnými výrazy: „Srst na nich byla zacuchaná, bez lesku, s hranatými žebry a zpod nich trčely haksny. Třísla pod jejich propadlými boky se chvěla jako v zimnici a kolem nozder a v koutcích očí se jim usazovala lepkavá břečka, na níž sedalo množství much, zatímco ovádi a velcí bzučící sršni vyhledávali citlivá místa pod třísly, na břiše a nad stydkými pysky.“

Šimon a drak se stanou součástí přírody. Pohybují se tiše a opatrně jako ostatní lesní zvířata, která se ani neleknou, když se bojí.
Jednotka: novela s podtitulem pohádka. Všechny povinné práce naleznete na adrese . Slovenský jazyk

Dobroslav Chrobák – Skladba Drak se vrací

Skládá se z 12 kapitol označených číslem a epilogu. Práce je uvedena motto: „Hledání ztracené cti, lásky a důvěry lidí tvoří vhodnou látku pro hrdinský příběh.“ – J. Conrad: Lord Jim

Postavy jsou kontrastní – Eva, Šimon jsou dobré postavy a Drak je navenek zlá postava.

Drak je kontrastem sám o sobě – vesnice mu přisuzuje všechny špatné vlastnosti a on takový není.

Děj je slabý: Eva čeká na svého manžela Simona, který si ji vzal, když zůstala neprovdaná s dítětem od Drakea. Simon se konečně vrací, dozvěděl se novinky od chlapů v hospodě: Drak se vrací. Vesnice očekává, že mezi drakem a Šimonem vypukne konflikt. Ředitel potřebuje dva chlapy, aby zachránili dobytek před lesním požárem. Drak si chce získat důvěru vesnice, a tak se přihlásí. Kluci se shodují, že druhým z nich by měl být Simon.

Simon zjistí, že Drak je jiný, než se o něm říká, ale přesto mu nevěří. Myslí si, že dobytek prodal, vrátí se do vesnice a zapálí svou chalupu. Drak se vrací s dobytkem a mladou ženou Zoskou. V epilogu babička – Eva – dopovídá vnukovi, že teprve když viděla draka se Zoschkou, uvědomila si, že měla počkat na hodného Šimona, který se trápil, protože ho neměla ráda. Příběh končí klasicky: pak žili šťastně až do smrti.

Kompozice díla je velmi složitá, i zde autor experimentoval. Na jednu událost se dívá z pohledu několika postav. Například. příchod draka očima Evy, Simona a vesnice. Podívá se na Evinu lásku k drakovi na začátku, také ve vzpomínkách babičky Evy.

Osoba vypravěče se mění, nejprve je vypravěč ve 3. osobě. sg., později se přidává čtenář nebo postava a vystupuje v 1. osobě. Pl. Pozdrav na dobrou noc

Dobroslav Chrobák – Drak se vrací Postavy

Drak, Martin Lepiš Madlušovie, Black Macek
Starý hrnčíř Lepiš Madlušovie ho jednou našel na cestě, když se vracel z jarmarku. Nechal si ho, aby se o něj měl kdo starat, protože byl slepý, ale lidé z vesnice říkali, že u dítěte byly i zlaté mince. Starý hrnčíř s ním mezi lidi nechodil, a tak se o jeho existenci vesnice dozvěděla, až když byl starší a vzal si svého strážce do hospody a do obchodu.

S dětmi si nehrál, nedokázal se k nim přiblížit, mluvil jako stařec. Starý hrnčíř ho naučil řemeslu, byl velmi šikovný, rád vyráběl keramiku.

Starý Lepiš spadl do jámy, z níž se brala hlína, a Martin ho ve čtrnácti letech vytáhl a uložil. Když se stařec probral, poslal o pomoc. Než někdo dorazil, starý Lepiš zemřel. Vesnice později tvrdí, že Martin zabil svého opatrovníka. Vyrostl ve štíhlého, černého mladíka s uhrančivýma očima. Jednou zastavil na louce Evu, která nesla trávu. Políbil ji na ústa a ani se nezeptal na svolení. Eva ho každý večer navštěvovala v sušárně, kde bydlel.

Když ho vesničané obviní, že zabil ženu ve vesnici, že je příčinou sucha a neštěstí ve vesnici, a nakonec ho zraní, Eva ho neopustí a ošetřuje ho. Den po vyléčení drak zmizí, opustí vesnici a s Evou se ani nerozloučí. Nevíme, jestli zjistí, že má syna. Na Evě mu nezáleželo o nic víc než na komkoli jiném, zatímco z její strany byl vztah spíše exkluzivní. Dlouho pro ni neexistoval jiný muž, a přestože si vzala Simona, myslela na Draca a čekala na něj.

Martin chce opět pracovat a žít ve vesnici, a tak se nabídne, že přivede dobytek z hory, kterou obklopuje lesní požár. Znal pasáž, o které ostatní nevěděli. Jistě tušil, proč s ním vesničané Simona poslali, ale nedal to na sobě znát. Je velmi chytrý, je vidět, že je zvyklý pohybovat se v horách. Je to citlivý člověk, postará se o spadlou vlaštovku, ale klidně podřízne a vykuchá jehně. Zná pastýře i lovce.

Má rád Zošku, baví se s kamarády a známými u táboráku, zřejmě ho mají rádi. Nevíme, jak strávil léta, než se opět vrátil do vesnice. V Polsku zná spoustu lidí. Odpouští Simonovi, že mu zapálil chatu, a říká, že i on mu v minulosti ublížil.

Eva

Hezká mladá žena s hustým copem, pevných rysů. Manželka Šimona Jariabka, který ji miloval a vzal si ji, ačkoli měla dítě s drakem. Nedokáže se přimět k tomu, aby byla na svého muže milá. Na svou velkou lásku k Martinovi nezapomněla. Od chvíle, kdy z ničeho nic utekl z ohrožené vesnice, tajně doufala, že se vrátí. Syn se mu nikdy neozval, přestože vyrůstal u babičky a ta mu kromě oblečení musela posílat i učebnice.

Její manžel vycítí, že Martina nepřestala milovat, a proto je nešťastná, mlčí a zlobí se. Všechno klidně snáší a čeká. Její manžel s ní celé dny nemluví, jen večer před spaním jí řekne, co je třeba udělat druhý den na farmě.

Eva počká, až muž tvrdě usne, a pak vstoupí do pokoje. Martin ji měl ve své moci, i když se o to nijak nesnažil. Nic jí neslíbil, nic s ní neplánoval. Patřila mu bezvýhradně, byla bezmocná proti jeho vlivu. Chodila k němu domů celý rok a celé hodiny ho pozorovala při práci. Přitahovala ji jeho osobnost. Když se vrátil, očekávala, že ji vyhledá, ale nestalo se tak.

Když se Martin vracel s dobytkem do vesnice, čekala u plotu a vyhlížela ho – ale viděla i toho, kdo jel po jeho boku na malém koni. Nehledal mezi lidmi Evu, měl oči jen pro Zošku. Zažila zklamání a poprvé viděla jejich vztah pravdivě. Její manžel – Simon – se před ní zastavil se smutnou tváří a ona se na něj poprvé podívala se zachmuřenou tváří a přijala to, co pro ni celé ty dny s láskou dělal – přetahovanou, taženou a číslovanou. Zabořila mu tvář do ramene a osvobozeně se rozplakala. Vyčištění přestalo fungovat…

Simon

Jedna z nejkrásnějších postav slovenské meziválečné prózy. Miloval svou ženu Evu natolik, že si ji vzal, i když měla dítě s jiným mužem – a navíc s Dracem. Přišel za ní do komnaty po dvou letech od narození syna a musel se pořádně napít alkoholu. Před vesnicí byla veřejně prohlášena za předsvatebčanku a na svatbě mohla být jen bez party (ozdoby hlavy mladé nevěsty), aby všichni viděli, že není nevinná.

Nežije se jim dobře. Simon ví, že jeho žena na Martina čeká, a těžce to nese. Je sevřený, se ženou nemluví, pokud nemusí. Jejich dům je tichý. Toho večera, když se Drak vrátil, stál u dveří a představoval si, jak ho Eva sleduje na louku, kde kosil oběd:

„Pokaždé, když ji spatřil, srdce mu poskočilo radostí; je to přece jen jeho žena, kdo se prohání po orosené trávě. Už teď chtěl odhodit kosu a zvednout ruce proti ní. Pokaždé mu však něco bušilo v hrudi a sráželo ho to zpět, takže když se Eva přiblížila docela blízko, když se k němu přiblížila na dva kroky a stačilo jen natáhnout ruku, nemohl se na ni podívat.“

Teď se odvážil zastavit se u ženy a říct jí to, čeho se už léta nejvíc obával: „Vrátil se k vám.“ Tato slova jsou pro něj nejtěžší v životě; miluje Evu, ale nemůže jí to říct, protože ví, že miluje někoho jiného. Bojí se ho opustit, ale pro své štěstí volí to nejbolestivější východisko: nechat ji odejít k muži, kterého miluje, protože je s ním nešťastná. Vyhovuje mu, když jde Eva večer spát do jejich pokoje. Bál se, že za ním v první minutě uteče.

Léta žil pod strašlivým tlakem, dusil se strachem, a proto si upřímně užívá spící Evu, i když sám předstírá, že spí, a nic nepozoruje:

„Bylo to, jako by mu někdo sundal vlkodlaka z hrudi, dusil ho a vysával mu krev v příšerném, dusivém snu. Jako by ho na poslední chvíli vytáhli z pasti, v níž se už dusil.“

Celou svou bytostí se brání tomu, že ho vesnice chce dotlačit do otevřeného konfliktu s drakem. Chtějí se mu za něco pomstít, ale Simon nechápe, proč by mu měl ubližovat. Když si Evu bral, věděl, že se jí Draco líbí… Kluci si myslí, že drak udělal Simonovi také nějaká kouzla, a tak ho nepustí dovnitř.

Podezírá muže z vesnice, že ho nastražili na dobytek, aby měl příležitost draka porazit, když tak neučinil hned po svém příchodu. Jde tedy s úmyslem přivést dobytek, ne se mstít drakovi, protože neměl co dělat.

Simon toho na cestě také moc nenamluvil a Drak byl také zticha. Drak je aktivnější, jako první začíná rozdělávat oheň, připravovat jídlo atd. Šimon si všimne, že region zná. Když sestupují ze sedla, drak sklouzne po okapu a hrozí, že ho zachytí valící se kámen. Simon chvíli váhá, jestli má využít příležitosti, ale nakonec vykřikne: „Varuj duši v údolí…“

Drak na poslední chvíli vyskočí. Uvědomuje si, co pro něj Simon udělal, ale mezi kluky nebylo zvykem děkovat. Simon se po dlouhé době směje a poskakuje jako mladík. Je mnohem mladší než Martin, skoro jednou tak starý, ale ve tváři měl smutek. Velmi se mu uleví, když vidí, že Martin má v horách dívku, která k němu putuje. Šimon se vlivu své vesnice zcela nezbaví – v koutku duše stále sleduje, zda ho drak neoklame. Není si jistý, zda rozumí tomu, co vidí, a podezřívá Draca, že stádo prodal Polákům. Uteče do vesnice a z pomsty zapálí Drakeův dům.

Drak však přichází do vesnice potřetí v životě, tentokrát s dobytkem a mladou ženou Zoskou. Přinesl Simonovi vlek, který zapomněl v horách. Simon se za svůj čin stydí. Muž, kterého považovali za vraha a čaroděje, najde v jejich srdcích odpuštění i nyní.

Zápletka a úryvky Dobroslav Chrobák – Drak se vrací

1
Ve vesnici je večer. Stejně jako všechny ostatní. Jen opilý zvoník zvoní na falešný poplach. Eva se na okamžik znepokojí, ale pak ji napadne, že sled událostí večera je neporušený. Sedí na prahu s ručníkem, z dálky to vypadá, že se líbá se svým milencem.

„Přesně k tomuto místu se dostala ve vzpomínkách na příběh, který se odehrál před lety (když jeho hlava, spočívající na jejím rameni, krvácela z úzké ranky na čele, a když to místo políbila, namočila ubrousek do vody a přiložila ho na ránu), když ji náhle, jako už tolikrát předtím, vyrušil z myšlenek na něj krok toho druhého, který zasáhl vždy, když už zapomněla, že všechno je jinak, než si představovala, že ne ten, ale tenhle, Šimon Jariabek, jí patří.“ 

Dnes promluvil Simon:
„-Vrátil se k tobě… (udělal dlouhou pomlku, jako by měl křeč v krku)… Drak se vrátil.

S největším úsilím ze sebe vymáčkl další slovo a jen tak tak se jím nezadusil. Pak stiskl kliku, vešel do místnosti a dveře se za ním zavřely.

Chytila ji dlaní za krk pod bradou a došlápla na konec lavice. Nohy se jí podlomily a ona padala, přidržujíc se okraje stolu, do nějaké hluboké, bezedné propasti.“

2 Dobroslav Chrobák – Drak se vrací

„Pak se vrátil.
Otevřeně věděla, že se jednoho dne vrátí, a očekávala, že se vrátí v takový večer, kdy se její ňadra budou dmout touhou a ústa budou pukat milostí. Jak se jmenoval? Drak, Černý Macek, Lepis Madlušovie. A jaká jména mu dala? Jak by ho oslovila, kdyby se před ní náhle objevil: vysoký, černý, hubený, s očima, které prý vědí, jak na to?“

Vzpomíná na Drakeovo mládí. Když dospěl, stal se terčem hněvu vesnice. V dobách sucha vozil pytle kaolinu na glazuru a vesničané si mysleli, že je to mouka. Vyplenili jeho dům, a když viděli, co je v pytlích, mysleli si, že mouku očaroval na prach.

„Ten loupežník nás oklamal, mouku v hlínu zaklel.

-Zabijeme ho strigou. -Zabijeme ho strigou.

Jednoho rána ho však pastýři našli v téže jámě, kde zemřel starý Lepiš.“

Vesnické ženy už po vesnici rozhlašovaly, že Eva spala s drakem. Ošetřovala ho dva týdny, než se mu zahojilo zranění na hlavě. Jednoho dne našla šatnu zavřenou a drak beze slova rozloučení zmizel.

„…po dvou letech přišel Šimon k ní do komnaty a že ona byla tak otupělá a on tak opilý, že jim na ničem nezáleželo ani tehdy, ani potom, když s ním stála bez strany u oltáře.“

Vyběhla před dům, aby se podívala, jestli se v jeho domě svítí, a vrátila se k muži.

3
Po vesnici se rozneslo, že se drak vrátil:

„Ženy se kradmo červenají, muži znechuceně klečí. Matky honí své děti po zadních ulicích a dávají je brzy spát.

Drak se vrací…“
V hospodě se chlapi nebaví o ničem jiném. Čeká se na Simona Jariabka – ten by měl práci odvést. Náhle vstoupí drak:

‚ Pozdravil klidně, nenuceně a dvěma prsty se dotkl střechy klobouku. Jako by tu byl od včerejška, jako by před chvílí někam vyšel.“

Napije se, nají, a když odchází, do hospody vstoupí Simon:

„-Brzy odejdeš.
-Měl jsi přijít první, mudrci, viděli bychom, kdyby ti uschly vousy jako nám.
-Rozhlédl se po tobě, ale nikde jsi nebyl k nalezení.“

4
„Simon má pocit, že se ho Dracův návrat netýká o nic víc než ostatních, a pokud bude muset zasáhnout, neudělá to z vlastní vůle, ale jako vykonavatel nějaké vyšší moci, která si ho slepě vybrala z ostatních.“

Šimon ví, že drak není příčinou jeho neštěstí. Nerad vidí, že si vesnice už vybrala mstitele, a škodolibě se chlubí, kdy se setkají. Žije svým problémem.

Našel sílu říct Evě, že Martin přijel. Chce jí říct, že za ním může jít, že jí nebude bránit. Slyšel, jak Eva vyšla ven. Myslel si, že utekla hned za ním, a tak je rád, když ji po chvíli uslyší vejít do domu.

„Eva se k němu vrátila. Mohla tam zůstat, ale vrátila se a zůstane s ním. Má to však malý háček: zůstane opravdu? Musí zůstat. O to se postará on, Simeon Jariabek.“

Měl těžkou noc, překvapí ho krásné ráno:
„…s překvapením zjišťuje, že den je téměř bílý, že obloha na východě je jasná jako slavnostně osvětlený oltář, že obilí stojí tiše a bez hnutí jako náboženské shromáždění, že se vše nádherně třpytí v třpytivé rose a že mu nad hlavou vzrušeně trylkuje skřivan.“

Simon jde na popraviště vyprovodit Drakea a mlčí, aby nikoho nerozrušil. Zjistí, že obávaný „čaroděj“ Drake se věnuje podivné činnosti:

„…prohlédne každé hnízdo zvlášť a pod ta plná přibije úzké desky. Pěkná práce pro chlapa!

Zcela zřetelně je vidět mládě vlaštovky a jeho rozviklaný zobák se žlutými skvrnami v rozích. Přiloží si ji k ústům a mezi našpulené rty si vpraví sliny.“

5
Drak přišel do vesnice koncem června.

„Po Janovi však přišlo náhlé sucho…
…přesto je to na každém vidět a každý si myslí, že to má být druhý suchý rok, co pamatuje. První z nich skončil Drakeovým odchodem z vesnice.“

Ženy začnou mluvit o prokletí, o božím trestu. Všichni Evu pozorují, ale ona se chová jako dřív. S drakem se ještě nesetkala. Lidem vadí, že to nebylo žádné drama, že se kluci nehádali.

Horko se stupňuje, lesy začínají hořet, a to i v části, kde vesnický pastýř pase své voly. Náčelník a jeho muži probírají všechny možné způsoby, jak dobytek osvobodit. O takové cestě ví jen jeden – Drak. Povede stádo, pokud mu slíbí, že bude moci opět odnést hlínu na hrnce pod peklo.

6
Drak si dal podmínku, že chce pomocníka. Vesničané draka kritizují, ale sami jít nechtějí:

„…kráva se tetelí, žena se tetelí…; …ta děvka, nevím, jestli spala….
-„Já vím, já vím,“ říká jim soudce. -Myš se zakořenila v komoře, slepice snesla vejce, řádný hospodář nemůže nechat domácnost v takovém stavu.“ 

Kluci se rozhodnou poslat Simona s ním:

„Šimo ji nepřehlédne, Šimo ji bude hlídat, jako svůj vlastní nos mezi očima.

Zdá se, že Simon poslouchá pozorněji: Opravdu od něj nechtějí nic jiného, než aby Draca doprovázel? Není to klepání? Nemají postranní úmysly?“

7
Vydali se na cestu:
„Oba jsou stejně vysocí, oba chodí stejným krokem. Jen drak je při chůzi trochu shrbený a jeho silueta je štíhlejší než Simonova.

Procházejí temným lesem, doprovázeni třpytivýma očima zvířat. Moc toho nenamluví.“

8
Splývají s přírodou, patří k ní stejně jako zvířata, která se ani neleknou, když projdou kolem. Začíná den a mezi větvemi stromů se jim zjevuje dvouramenný kříž jako symbol nebo varování.

Šimon spatří vrchol Kriváně v celé jeho majestátnosti. Cítí takovou úctu jako před slovy v katechismu. Musí sestoupit do údolí a Simon Drakea včas varuje před kamenem, který by ho mohl zabít.

Přišli na místo, kde byla četa uvězněna. Všechno kolem hořelo. Dobytek byl vyhublý, špinavý, hladoví hlídací psi konečně dostali náhubek.

9 Dobroslav Chrobák – Drak se vrací

Přes Závory se dostali do Tichého údolí, kde byla spousta trávy pro voly. Musejí posílit jejich postavení.

Drak zná kraj, dostal gelet se suetem a jehně, které upekl. Simon ho pozoruje a uvědomuje si, že je kritičtější, než by měl být. Zlobil se, že drak zabil a očistil jehně, ale pak si uvědomil, že je zaujatý – drak byl velmi chytrý a zkušený.

Nemluví spolu, jen si předávají pokyny a výkřiky. Simon se diví, proč souhlasil, že pojede s Drakem:

„…v sázce už není jen Eva, ale něco jiného, něco většího a významnějšího…

…myslím, že je to jeho nebo Drakeova čest. A myslím, že je to také ztracená důvěra lidí…“

Začalo pršet, Simon pro Evu setřásal odtah ze dřeva. Vystřelil na ni hada, který se kolem ní stočil. Drak si sundal pásku přes oko, kterou mu vesničané před lety odstranili. Simon si s hrůzou všiml, že jizva připomíná hada, kterého zastřelil.

Drak poslal do vesnice chlapce, aby jim oznámil, že oni i jejich dobytek budou v Tomanově. Simonovi připadá zvláštní, že každý den někam chodí.

Po deštích se vše opět zazelenalo:

„Dny jsou jako líní bravové, kteří se převalují v korytě mezi dvěma horami, spokojeně si cvrlikají a nezdá se, že by se v tomto řádu mělo jednou něco změnit. Od rána do večera stojí vrcholky na svých místech a střeží okamžik, kdy se probudíme pod cvrčky, díváme se na bílá mračna a přirovnáváme je k hejnu hus, které pluje po klidné hladině rybníka.“

Pokračování obsahu

10
Konečně se shromažďují k odchodu. Drak jde vpřed. Setkali se s Poláky, které Drak znal. Podají si ruce – Simon je podezřívavý, myslí si, že Drak prodal dobytek Polákům. Přijde k němu a napadne ho. Poláci chtějí Drakovi v bitvě pomoci, ale on jim to nedovolí.Dobroslav Chrobák – Drak se vrací

„Simonovi se chvějí rty. Spodní ret se mu roztáhl, odhalil zaťaté zuby a zachvěl se. Nosní dírky se rozšiřují, nestačí nasávat vzduch pro dmoucí se prsa. Žíly na uších a na čele mu vystupují jako provazy.

A najednou se ruka široce rozmáchne. Těžký voliérový bič švihne vzduchem. Krátce zasviští vzduchem a přilepí se Dracovi na obličej.“
Martin musí Simona udeřit, aby přestal útočit. Ztratí vědomí a je umístěn do chatrče.

11
Probere se z bezvědomí: uprostřed mýtiny hoří oheň a kolem něj jsou lidé. U draka sedí dívka, veselí se a zpívá si. Simon si myslí, že ho Drak dostihl. Tiše se vytratí a zamíří domů.

„Když dojde k Dracově přístavku, uhne trochu z cesty, vytáhne z kapsy prach, křesadlo a troud a zapálí jeho doškovou střechu.“

Necítí se jako vítěz, stydí se za to, co udělal. Těší se však, že drak už do vesnice nepřijde.

„Drak se nevrátí, Eva ho už nikdy neuvidí, odteď patří jen jemu. Z tohoto objevu však nemá žádnou radost. Výhodu, kterou mu poskytuje, nezískal ve statečném chlapeckém boji.“

12
Hlásil představenému, co se stalo, a ten rozhodl, že pojedou pro stádo do Tomanovy. Náhle se zadívá na obzor.

„Tady…“ ukáže prstem přímo před sebe a chytí Simona za rameno.

Nelze určit, zda jsou body nehybné, nebo se pohybují. Ale určitě je to třída.“

 

Dobroslav Chrobák – Drak se vrací

 

Přicházejí:

„Drak je tu také. Není však sám. Drží uzdu nízkého koně. Sedí mu bokem na zádech, nohy má na jedné straně, je to ta, která mu včera dřepěla u kolen.

– „Zapomněl sis v Tomanu svůj vlek,“ řekne drak a podá mu ho.“

Drake se dozví, že mu shořela chata, nechce slyšet, kdo ji zapálil, i když to tuší. Odpouští Šimonovi:

„Já vím, nemohl jsem to udělat jinak, ten, kdo to udělal, mi jen vrátil to, co jsem mu kdysi dávno udělal já.“

Epilog
„A pak? Co bylo pak, starý mít?

Kluk, který celý večer podřimoval pod matčinou kamizolou a v polospánku poslouchal vyprávění o tom, jak Drak zachránil stádo před Temnými smrky, teď vystrčil hlavu, posadil se na pelest postele a s vykulenýma očima zíral do koupelny.

V mysli staré matky znovu ožívá setkání s černošským chlapcem, který ji políbil přímo na ústa, a také se jí vybaví okamžik, kdy jí její manžel Simon podal vlek, který vytáhl během cesty ke stádu:

Zastavil se uprostřed silnice a dlouze se na ni zadíval. Čím déle ji pozoroval, tím víc trucovala, až jí nakonec musel uvěřit, odvážil se, přistoupil k ní a dotkl se jí. Zvedla k němu oči a v každém oku se jí zaleskla plachá, shovívavá slza.

A co bylo pak, starý mít?

-Tedy? Pak už nebylo nic. Milovali se a žili šťastně až do smrti…“