Jozef Cíger Hronský – Jozef Mak

Jozef Cíger Hronský – Jozef Mak vše o díle a autorovi Jozef Cíger Hronský – Jozef Mak : 

Jozef Cíger Hronský

redaktor, vydavatel, publicista, prozaik, autor literatury pro mládež, tajemník a později správce Matice slovenské.

Jozef Cíger Hronský, vlastním jménem Jozef Cíger, používal pseudonymy A. A.; jc; J. C.; J. C. Hronský; J. Cíger-Hronský; Jozef Cíger-Hronský; -k-; -r; S. P.

Byl synem tesaře. V době, kdy učil v Krupině, spolupracoval s P. Bujňákem na založení časopisu Hontianský Slovák. Na měšťanské škole v Kremnici založil a s Jaroslavem Kejzlarem redigoval edici Mládež. V těžké situaci slovenské kultury se aktivně podílel na vytváření kulturních hodnot, zejména zakládáním matičních časopisů a edic levné, ale umělecky hodnotné četby pro slovenskou vesnici. Byl autorem epického triptychu o slovenské vesnici.

Na jeho popud vycestovali v letech 1935-1936 pracovníci Matice slovenské do USA, aby navštívili slovenské emigranty a krajanské organizace. Jako předseda Matice slovenské dovedl tuto špičkovou národní instituci na nebývalou úroveň rozvoje a prosperity a plně rozvinul její publikační a výzkumnou činnost.

Ve druhé polovině 30. letech podlehl v kulturní a politické orientaci vlivu lidové strany, ale ve vlastní umělecké tvorbě až na výjimky nepřijímal extrémní nacionalistické postoje. V roce 1945 se rozhodl emigrovat z oprávněných obav před politickým pronásledováním. Nadále publikoval v zahraničí, zejména v časopisech lidové emigrace. Usiloval o sjednocení všech slovenských proudů a směrů ve světě a vyvíjel politickou činnost proti socialistickému Československu.

Ideové, umělecké a estetické principy jeho díla byly impulsem a východiskem pro další vývoj slovenské prózy, zejména její lyrické a „naturalistické“ linie. Od poloviny 30. let. Negativně ji však ovlivnily momenty spojené s jeho reakční politickou orientací.

Byl významným matematickým organizátorem a výrazně ovlivnil ediční činnost na Slovensku. Jeho prioritou byla výchova dětských čtenářů k estetickému vkusu a lásce ke slovenské literatuře, přičemž se prolínala práce pro děti a mládež.

Významné je zejména jeho esejistické a románové dílo. Věnoval se také dramatickým dílům komediálního žánru a adaptacím lidových pohádek. Umělecké a estetické principy jeho díla jsou impulsem a východiskem pro další vývoj slovenské prózy.
Zasloužil se o vybudování tiskárny Neografia (v Martině).

Po pádu komunismu byla jeho osobnost plně rehabilitována občansky, politicky i umělecky. Jeho literární dílo se začíná objevovat znovu a v plném rozsahu.

V roce 1993 byly jeho ostatky převezeny do Martina a uloženy na Národním hřbitově …..Jozef Cíger Hronský – Jozef Mak

Jozef Cíger Hronský – Jozef Mak

Všechny povinné práce naleznete na stránkách slovenského jazyka

Jozef Mak

Druh: prózaMísto: Horehronská
Žánr: psychologická romándedina u Brezna,
Téma: Život člověka – milion, Vídeň
Čas: konec 19. a začátek. 20. století.

Kompozice: román je rozdělen do 75 číslovaných kapitol; některé kapitoly začínají pomalu, nedramaticky nebo lyricky, popisují přírodu.

Jozef Mak Postavy:

Jozef Mak – nemanželský syn vdovy Evy Makové, je příkladem muže – milionáře, jak ho sám autor popsal v úvodu díla, má od dětství těžký osud, ale snaží se mu vzepřít. Jedná podle sebe a nedbá na názory ostatních.

Jano Mak – Josefův starší bratr. Často je k němu krutý a nedokáže mu odpustit, že nosí otcovo jméno, i když není jeho. Z každé situace se snaží vytěžit maximum, zejména když jde o peníze.

Maruša Meľošová (Maková) – dcera Jozefovy kmotry Hany Meľošové, Jozef se do ní zamiloval, ale když byl na vojně, zradila ho a vzala si Jana. Později, když si Joseph vezme Jules, toho lituje a začne ho znovu svádět, aniž by se starala o veřejné mínění. Je nejdynamičtější postavou románu: zpočátku je krásná, milá, starostlivá a výborná hospodyně, ale díky sňatku s nesympatickým mužem, nemoci a alkoholu se z ní stává ošklivá, otupělá , bezcitná žena, která zanedbává domácnost i vlastní dítě.

Jula Petrisková (Maková) – vystupuje jako poslední z hlavních postav, je vesnickým mrzákem, protože má od narození nemocnou ruku. Její rodina ji odsoudila k životu staré děvky, a tak se velmi urazí, když ji Josef požádá o ruku. Její sestry ho donutí prohlásit, že si nenárokuje věno ani vybavení. Její láska k Josefovi ji změní – zatrpkne, ale zůstane pokorná a poddajná, což se Josefovi často příčí. Když však zjistí, že Maruši přitahuje její muž, uzavře se do sebe a odcizí se mu. Na konci práce umírá s úsměvem na rtech.

Jozef Cíger Hronský – Jozef Mak Dej:

Jozef Mak se narodil jako nemanželský syn vdovy po Jánu Makovi. Jeho kmotrou je lehkomyslná sousedka Hana Meľošová. Josefův život je těžký: už v mládí ho bije bratr, žijí v chudobě. Od svých dvanácti let pase jalovice, aby si vydělal trochu peněz. Jednoho dne však vesnici zachvátí požár a jejich dům shoří. Josefa a jeho matky se ujme rodina Meľošových. Zde se Josef do Maruše zamiluje a ona jeho city opětuje. Opustí práci na salaši a přihlásí se jako dřevorubec. Po návratu domů zjistí, že jeho kmotra zemřela.

Po nějaké době se Josef rozhodne postavit si vlastní domek. Od rozhodnutí k činu je daleko, ale před jeho dokončením je povolán do války.
Nejprve byl poslán do Vídně, ale po výcviku byl poslán do Hercegoviny. Vrací se z války domů do rodné vesnice, kde se mnohé změnilo. Vrací se do své chalupy, ale ta je již dostavěna a obydlena – Janem Makem a jeho ženou Maruší. S Janem se shodnou, že polovina chaty patří Josefovi, protože se podílel i na její stavbě.

Jozef a Jano jdou společně do hor řezat dřevo. Jednoho dne, když se Josef vrací z hor, potká v domě Julese Petriskovieho, který přijde Maruši pomoci. Setkává se s ní stále častěji, až se rozhodne si ji vzít. Všichni mu to rozmlouvají, zejména Juliiny sestry, protože ji mají už léta jako služku, nechtějí se vzdát levné pracovní síly a hlavně se bojí, že přijdou o dům, který Julii patří. Ale Jozefovi je to jedno, ožení se s Julií a vzdá se domu Žijí spolu v domě s Janem a jeho rodinou, dokud Jozefa znovu nepovolá do Komárna. Když poslouchal hulvátské řeči jiného vojáka, nechal se uvěznit.
Po propuštění se vydal na cestu domů, kde v polovině cesty potkal Julese, který za ním přijel s dítětem narozeným během jeho nepřítomnosti. Doma našel nemocného Jana, o kterého se staral lidový léčitel Aduš. Maruška jde hlídat otce a prosí Josefa, aby přišel a opravil, co je třeba.

Pokračování hry Deja

Veřejné mínění je rozbouřeno rozhodnutím úřadů zbourat vesnickou školu a postavit na jejím místě novou maďarskou školu. Ve vesnici se zvedne vlna odporu, ale Joseph není doma, což Jules potěší, protože se bojí, že se do sporu zaplete a bude mít opět problémy se zákonem.

Jano se živí vyhledáváním mužů v Americe a odjede, až se Joseph vrátí. Rozhodne se vrátit do starého Melosu a začne znovu jezdit do Marushy. Ona se však s jeho povahou sblíží a začne si Julese více vážit. Ten se o nich dozví a jedná chladně. Joseph rodinu Melosových nenávidí, ale Juliin postoj se nezmění.
Maruška začne znovu pít, dokud ji nenajdou mrtvou. Do domu přichází hostinský Banóci a oznamuje, že mu Jano před časem prodal polovinu chalupy, ale domluví se s Jozefem, že pro něj může pracovat jako kočí. Během jedné z cest potká Jana, jak chodí s krabičkou a léčí Adušu a uzdravuje lidi, a řekne mu o Marušině smrti.
Jednoho dne Banóci pošle Maka domů s tím, že se mu narodil druhý syn. Joseph je nadšený, a i když nic neřekne, Jula to vycítí. Když o několik dní později umírá, má na tváři úsměv, protože ví, že ji manžel miluje.

Autor v díle zachycuje život obyčejného člověka, kterých jsou na světě miliony. Hned na začátku zdůrazňuje fatálnost (osudovost) příběhu a připomíná ji i na konci, když promlouvá k hrdinovi. Hronský využívá expresivních prostředků k zachycení myšlení postav, věty nechává nedokončené a naznačuje neschopnost komunikace mezi postavami, postavy vedou vnitřní monolog, někdy je přebírá autor, ale také lyrizuje popisy přírody.
V příběhu najdeme kontrast, např. mezi Julií a Maruškou, a to až k paradoxu, kdy postavy považují boj za projev lásky. Snad nejzřetelnějším znakem je symbol, který se nachází ve jménu samotného hrdiny.

Román je svědectvím o světě autorovy současnosti, který lze věrohodně zobrazit pouze pohledem do duše člověka.