Elektricky vodivý hliník

0 57

Obsah článku:

Hliník Al je po mědi druhým nejdůležitějším elektricky vodivým materiálem.
Vyrábí se z oxidu hlinitého AL2O3, který se získává z bauxitu.
Pro elektrické účely se používá vodivý hliník o čistotě nejméně 99,5 %. Elektrolýzou lze získat hliník o čistotě 99,99 % a zónovým tavením až 99,9999 %.
V porovnání s mědí je hliník cenově dostupnější, lehčí a odolnější vůči korozi.
Na vzduchu a zejména při zvýšených teplotách oxiduje a vytváří na povrchu velmi tenkou (asi 20 nm), odolnou vrstvu oxidu hlinitého (Al2O3) s vysokou tepelnou odolností (až 500 °C). Tato tvrdá vrstva odolná proti opotřebení nahrazuje izolaci hliníkových vodičů (eloxované vodiče).
Nevýhodou hliníku je jeho nižší vodivost, horší mechanické vlastnosti a skutečnost, že při styku s jinými kovy podléhá elektrolytické korozi – rozpadá se. Další nevýhodou hliníku je nízká míra tečení – pod tlakem se snadno deformuje.

lze dobře tvarovat za tepla i za studena – kováním, lisováním, válcováním nebo tažením.
lze pájet nebo svařovat pouze v ochranné atmosféře, protože při zahřátí se na jeho povrchu vytvoří vrstva nevodivého oxidu hlinitého.
se používá především k výrobě vnějších ocelových lan (lana s ocelovou duší – AlFe lana), vodičů, jader silových kabelů, vinutí transformátorů a velkých točivých strojů.
K výrobě kondenzátorů se používají hliníkové fólie. Používá se v tenkovrstvých strukturách (napařování).
nosnice
Je také důležitým konstrukčním materiálem a součástí mnoha slitin.