Sofoklés – Antigona
Sofoklés – Antigona o autorovi a díle . Sofoklés – Antigona :
Obsah článku:
Antigona by Sofokles
Narodil se kolem roku 496 př. n. l. n. l. v Kolonos Hippios u Athén. Díky postavení svého otce získal velmi dobré vzdělání v hudebním umění. Jako dramatik se proslavil v roce 468 př. n. l., kdy se svou hrou Triptolomeos zvítězil v dramatické soutěži nad slavným dramatikem Aischylem. Byl oblíbeným autorem athénského publika. Na scénu uvedl třetího herce a opustil formu trilogie.Sofoklés – Antigona
Antigona
Literární období: antická literatura
Literární druh: drama
Žánr: tragédie
Místo deja: Téby
Čas: mýtický čas
Téma: Děj je založen na konfliktu mezi Kreonem a Antigonou, která se rozhodne pohřbít svého bratra Polyneika navzdory jeho zákazu.
Hlavní myšlenka práce: Zdůraznit božské zákony( spravedlnost, demokracie, lidskost, morálka), které vítězí nad diktaturou jednotlivce, nad nespravedlností) (Láska je silnější než nenávist. „Přišel jsem na svět milovat, ne nenávidět.“ (Antigona.)
Umělecká díla Antigona navazuje na události v Král Oidipus a Oidipus v Kolonu. Autor zde zachycuje konflikt mezi zákony vládců a věčnými pravidly morálky a pozoruje na tři jednoty.
Obsah díla:
Tragédie začíná po Oidipově smrti. Jeho dva synové jsou zabiti ve válce, když ve stejný okamžik způsobí smrt jeden druhého. Eteoklés byl jako obránce vlasti slavnostně pohřben s patřičnými poctami, ale Polyneikovi byly odepřeny a jeho tělo bylo na příkaz nového vládce Kreonta ponecháno divoké zvěři. Pohřbít tělo mrtvého zrádce Polyneika bylo pod trestem smrti. Antigona se proti těmto příkazům bouří, protože si nemyslí, že by lidské zákony mohly převážit nad odvěkými božskými zákony, které přikazují pohřbít mrtvé příbuzné.Sofoklés – Antigona.
Rozhodne se tedy vzdát poslední pocty mrtvému Polyneikovi a navzdory zákazu ho pohřbí. Nemá strach, protože věří, že to, co dělá, je správné a v souladu s morálními zásadami. Ani její mladší, nesmělá sestra Isméne ji neodradí. Stráže ji však přistihnou při zakázaném činu a přivedou ji k pánovi Kreontovi. Obviní ji z porušení zákona a uloží jí strašlivý trest: Antigona bude zaživa pohřbena ve skalní hrobce.
Antigona
Ani Ismeniny prosby, ani přesvědčování jeho syna a Antigonina snoubence Haimona neobměkčí Kreonovo zatvrzelé srdce. Teprve strašná předpověď věštce Teiresiase ho přesvědčí, aby chyby napravil.Kreón se rozhodne zachránit Antigonu ze skalní hrobky a zachránit jí život. Přichází však příliš pozdě. V hrobce najde Antigonu visící na vlastním závoji a vedle ní Haimona, který naříká a běduje bolestí. Ten plný vzteku vytasí meč a pokusí se otce zasáhnout, ale netrefí ho. Pak otočí meč a zabije se.Sofoklés – Antigona
Pokračování obsahu Antigony :
Tato tragická zpráva se donesla k uším Haimonovy matky a Kreónovy ženy Eurydiky. Otřesena touto hroznou zprávou si i ona vzala život. Kreón tak vlastním přičiněním přišel o své nejbližší. Uvědomí si to a začne proklínat a litovat svých chyb, ale je příliš pozdě.
Vnější složení díla
: Dílo je rozděleno do 5 dějství + prolog a epilog.
Prolog: Isména hovoří s Antigonou a snaží se jí rozmluvit její snahu pohřbít bratra. Čtenář se dozvídá o Kreonově zákazu pohřbít Antigonina bratra Polyneika, který vedl vojenské tažení proti Thébám. Antigona je odhodlána porušit zákaz moci, protože zákon bohů je pro ni důležitější než Kreonův zákon.
Vstupní píseň sboru: Popisuje válku mezi novým thébským králem Eteoklem a jeho bratrem Polyneikem. Popisuje jejich smrt v bratrovražedné bitvě, kdy jsou oba bratři zabiti současně v jednom okamžiku.
První dějství: Kreón se po Oidipově smrti ujímá thébského trůnu. Vydává přísný zákaz pohřbívat Polyneika a jeho tělo nechává napospas psům a ptákům, čímž se vlastně dopouští přestupku proti řeckému náboženství, kde je pohřbívání znakem lidskosti.
Do paláce přijde stráž a oznámí Kreónovi, že někdo odnesl Polyneikovu mrtvolu. Kreón se rozzuří a vyhrožuje viníkovi smrtí. Po prvním dějství následuje první píseň sboru, která oslavuje člověka a jeho práci pro vlast a odsuzuje každého, kdo jedná proti vlasti.
Pokračování obsahu Antigony :
Druhé dějství: Stráž přistihne Antigonu při „nezákonném“ pohřebním obřadu a odvede ji do paláce. Antigona obhajuje svůj čin před Kreonem odvoláním na božské zákony a morální zásady. Kreón odmítá Antigoniny argumenty a stojí si za svým královským rozhodnutím, čímž si upevňuje svou autoritu.
Nechá přivést Isménu, kterou podezřívá ze spoluviny. Isména se Antigony zastává a požaduje stejný trest i pro sebe. Antigona ji odrazuje – Já jsem si vybral smrt, ty sis vybrala život… Kreón vydává rozkaz k uvěznění obou. Následuje druhá píseň sboru.
Třetí dějství: Haimon se snaží s Kreonem domluvit a schvaluje jeho snahu o upevnění moci, ale ne za cenu bezpráví. Haimon se Antigony zastává a zdůrazňuje, co si myslí sami Thébané, ale bojí se vyslovit svůj názor, že Antigona by měla být za svůj čin oslavována a ne usmrcena. Kreón si stále stojí za svým názorem a odmítá si nechat poradit od Haimona. Mám si v tomto věku chodit pro rozum k nezralému mladíkovi?
Antigona pokračuje
Haimon mu oponuje: Ani pro člověka, který zná mnoho věcí, není ostuda učit se víc a nebýt tvrdohlavý. Rozzuřený Haimon opouští královský palác. Kreon rozhodne o osudu Antigony a Ismény. Rozhodne se Ismene ušetřit, ale Antigonu pohřbí zaživa v hrobce v poušti. Třetí píseň sboru oslavuje sílu Eróta – lásku a to, co je člověk schopen pro lásku udělat. Zamilovaný muž dokáže povýšit půvab nad mocenské zájmy a zákony.
4. dějství: Antigona je odvedena ve svatebních šatech do kamenné hrobky. Naříká a přirovnává svůj osud k osudu Tantalovy dcery, která v podobě břečťanu vyrostla ve skálu. Lituje svého mládí a truchlí nad dny, které promeškala. Prosí Théby a jejich obyvatele, aby se podíleli na její nespravedlivé smrti.
Páté dějství: Do paláce přichází slepý věštec Teiresiás. Upozorňuje na Kreonovo porušení morálních zásad a přestoupení božského zákona. Kreón je zpočátku neústupný ve svém královském postavení a stojí si za svým rozhodnutím.
Teiresiás mu dále říká, že Kreón přivolal hněv Théb. Bohové odmítají oběti z oltářů thébských chrámů – což znamená jejich hněv. Kreón se dostane do sporu s věštcem a urazí ho. Stařec odchází z paláce. Velitel sboru upozorní Kreóna, že Teiresiovy věštby se vždy vyplnily. Kreón se zhroutí a vydá se do pouště, aby Antigonu osvobodil. V pátém zpěvu chválí sbor Dionýsa a žádá ho, aby chránil Théby, i když na ně Kreón přivolal boží hněv.
Epilog: Do královského paláce přichází první posel se zprávou o smrti Antigony a Haimona. Antigona se oběsila v kamenné hrobce a Haimon se před Kreonovýma očima probodl mečem. Kreónova žena Eurydika se zhroutí a uteče zpět do paláce.
První posel jde do paláce zkontrolovat Euridiku, zda něco neprovedla. Pak přijde Kreón s Haimonovou mrtvolou v náručí. Z paláce vychází druhý posel. Oznámí Kreónovi, že ho Euridika proklela a následně spáchala sebevraždu. Kreón lituje svých činů a začíná si uvědomovat své chyby. Kreón prosí bohy o odpuštění a žádá stráže, aby ho odvedly. Kreón začne žertovat.
Všechny povinné práce naleznete na adrese
Slovenský jazyk
Sofoklés – Antigona Vnitřní kompozice díla:
Expozice: rozhovor Antigony a Ismény o Kreonově příkazu. Antigonino rozhodnutí pohřbít svého bratra Polyneika. Sestra se jí snaží tento čin rozmluvit.
Srážka: vnitřní boj Antigony. Rozhoduje se, zda se podřídí božským zákonům, nebo světské moci. Upřednostňuje vyšší zákony bohů. Je však přistižena, jak navzdory zákazu pohřbívá svého bratra, a je odvedena ke Kreónovi. Následuje dlouhý rozhovor a výměna názorů. Kreón uloží Antigoně trest smrti.
Krize: Antigona je odvedena, aby byla pohřbena zaživa. Kreon se nenechá obměkčit nikým, ani vlastním synem Haimonem, ani sborem, který reprezentuje názor lidu.
5 fází akce
Peripetie: Antigona je odvedena do hrobky. Má sympatie lidí. Vzpomíná na svou rodinu. Kreon je se svým jednáním spokojen. Do děje nečekaně vstupuje Téresias a přináší obvinění věštců.
Říká, že bohové mu dávají špatná znamení, že se zlobí, a nabádá Kreóna, aby vládl moudře. Má výčitky svědomí a rozhodne se pohřbít Polyneikovo mrtvé tělo a osvobodit Antigonu.
Katastrofa: Kreón a jeho doprovod jdou k hrobce. Otevře ji, aby osvobodil Antigonu. Čeká ho však strašlivý obraz: Antigona visící na šerpě pohřebního plátna. Vše je ztraceno. Pak Kreona stihne trest bohů. Když Haimon spatří mrtvolu své milované, vytáhne meč a rozmáchne se jím. Kreón se zděšeně vrací do paláce, kde na něj čeká posel.
Řekne mu další špatné zprávy. Kreónova žena Eurydika si vzala život ze žalu nad ztrátou syna. Tragédie končí Kreonovou prosbou k bohům, aby i on byl z milosti usmrcen, ale náčelník sboru řekl: „Na nic se neptejte, protože každý člověk má osud, kterému se nemůže vyhnout.“
Pásmo postav: postavy se nevyvíjejí
Sofoklés – Antigona Hlavní postavy:
Antigona – Hlavní postava tohoto díla oplývá všemi ušlechtilými vlastnostmi, které se na hrdinu tragického díla hodí. Dobrosrdečná, odvážná, rozumná, moudrá, rozhodná a sebevědomá dívka, odhodlaná diskutovat o svých názorech a přesvědčit svého oponenta. Byla dcerou zesnulého thébského krále Oidipa, měla sestru Isménu a dva bratry, Polyneika a Eteokla.
Rozhodla se pohřbít svého bratra Polyneika navzdory Kreonovu zákazu. Je za to potrestána, ale zároveň je nešťastná, protože její láska k Haimonovi není naplněna. Vždy šla za svým cílem, věřila ve svou pravdu a milovala své bližní. Byla ochotná zemřít pro správnou věc, která odpovídala jejímu přesvědčení a Božím zákonům. V této hře představuje (spolu s Haimonem) svědomí a rozum.
Další hlavní postavy
Kreón – necitlivý, neústupný, tvrdohlavý, neomezený vládce, který nerespektuje božské zákony, projevuje moc. Myslel si, že když je král, má vždycky pravdu a jeho rozkazy musí všichni poslouchat. Bratr Antigoniny matky, krutý, bezohledný a pomstychtivý. Potrestá Antigonu a nakonec za to sám zaplatí. Jedná zbrkle a nerozvážně a následky jeho špatných rozhodnutí jsou pro něj velkým trestem. Ztrácí své blízké a ztrácí smysl života.
Haimon – moudrý, citlivý, mírumilovný, rozumný, čestný, nebojácný, nešťastný, zoufalý muž, syn krále Kreona a jeho ženy Eurydiky a zasnoubený s Antigonou, kterou chce zachránit, a tvrdí, že názor thébských občanů je jiný. Miloval Antigonu nade vše, pro svou lásku se vzepřel otci, ale smrt své milované nedokázal odvrátit. Život bez ní pro něj nemá cenu, a tak se před očima svého otce zabije.
Antigona Vedlejší postavy:
Isména – mladší sestra Antigony, bojácná a respektující Kreona. Je opakem Antigony, nesouhlasí s jejím plánem. Antigonin plán ji také něco stojí, ale Kreon se nad ní nakonec slituje. Když si však uvědomí, že Antigona má pravdu, přidá se k ní a chce sdílet její osud.
Eteokles – bratr Antigony, Ismény a Polyneika
Polyneikes – bratr Antigony, Ismény a Eteokla
Eurydika – Kreónova manželka
Teiresiás -host
první posel, druhý posel
sbor thébských starších
Guardian
Náčelník sboru
Vypravěč: Jelikož se jedná o drama, vypravěč není v díle, ale autor využívá sbor a sbor ke komentáři.
Sofoklés – Antigona Básnické tropy a figury:
Epithet – nový příkaz, chlubivé jazyky, bezohledné touhy
Přirovnání – bloudí jako had, valí se jako hromada mořských vln, vrhá se na břeh jako běsnící šelma.
Inverze – s ohněm ze smoly, Théby celou noc se baví, jen smrti se zatím nevyhnou, dokud jim nohy oheň nesežehne.
Personifikace – smrt čeká všechny, síla se zhroutila, nechrání stromy svůj kmen?
Metafora – Na jejích hebkých tvářích se rozlévá půvab noci, celou oblohu zastírá mrak prachu, ti nejodvážnější berou nohy na ramena.
Apostrofa – Ó svaté háje na předměstí Théb! Ach, mé rodné Théby, má vlast!
Sofoklés – Antigona Citáty z díla:
„Kdybych nechal její odvážný čin bez trestu, byl bych ještě mužem? Byla by to ona! “ (Takto Kreón zdůvodnil pohřeb Atigony).
„Ani pro takového člověka, který mnoho ví, není hanbou se mnoho učit a nebýt tvrdohlavý.“ = str. 38-39.
„Přišla jsem na svět milovat, ne nenávidět.“ (Antigona v dialogu s Kreonem) Kreon=“Nebudu ti lhát, na to vezmi jed!“=str. 54
