Absurdní drama – Milan Lasica a Július Satinský

Absurdní drama- Milan Lasica a Július Satinský vše o absurdním dramatu . Autoři absurdního dramatu . Absurdní drama- Milan Lasica a Július Satinský : 

Charakteristika absurdního dramatu

•  první náznaky absurdní literatury jsou zaznamenány na konci první poloviny 20. století. Stor. ve francouzské a americké literatuře
• autoři vyjadřují pocit absurdity nebo nesmyslnosti světa, popírají všechny tradiční formy divadla.
• zdůraznil, že člověk se pohybuje ve světě bezhlavě.
• uprostřed nesmyslných vztahů mezi lidmi nedokáže komunikovat, přestává být osobností, která přizpůsobuje svět svým rozměrům, stává se pouhou hračkou, hračkou jakýchsi nepojmenovaných sil.
• absurdní hra postrádá souvislou zápletku a dokonce i rozuzlení.
• postava není charakterizována, přichází odnikud a nikam nevede, nemá žádnou motivaci pro své jednání.
• postavy jsou v chaotickém světě, osamělé, bez možnosti a snahy změnit svou situaci, jejich život postrádá smysl.
• jazyk postav je chaotický, jeden řádek nenavazuje na druhý. Neodpovídají na otázky, jazyk je plný nesmyslů a frází.
• monology jsou dlouhé, což svědčí o neschopnosti komunikovat s ostatními lidmi.
• dialogy jsou živé, postavy si skáčou do řeči, nedávají smysl, jsou stereotypní.
• výroky se několikrát opakují, což zvyšuje pocit beznaděje a točení se v kruhu.
• jednotvárnost života symbolizuje scéna bez kulis, děj bez akce a opakování slov.
• Všechny povinné práce naleznete na adrese –
  
  Slovenský jazyk
  
   

Zástupci:

• Friedrich Durrenmatt (švýcarský dramatik)
• Eugené Ionesco (francouzský dramatik rumunského původu)
• Samuel Beckett (irský dramatik, představitel francouzské literatury, nositel Nobelovy ceny)
• Samo Chalúpka (významný představitel české literatury)
• Václav Havel (český dramatik)

Samuel Beckett: Čekání na Godota

Zákon:

• dva trampové se potkají na polní cestě s jedním stromem
• Vladimír, který představuje slovanský prvek, a Estragon, který představuje francouzský prvek.
• postavy se pohybují v kruhu a provádějí stejné činnosti (svlékání, sundávání tkaniček a obracení kapes).
• velmi často se na jevišti vyskytuje statická situace (motiv čekání), postavy čekají, protože musí, je zvykem na někoho čekat.
• jejich chaotický rozhovor ukazuje, že čekají na Godota, který změní jejich životy, ale nikdo neví, kdo Godot je  S pasivitou prvních dvou postav kontrastuje počáteční aktivita dalších postav, a to pana Pozza (reprezentujícího italský prvek) a jeho sluhy Luckyho (reprezentujícího anglický prvek).
• pán drží otroka na řetězu, chová se k němu povýšeně a sadisticky, otrok je submisivní a pasivní.
• z jejich chaotického rozhovoru se zdá, že také čekají na Godota.
• pak na scénu přichází malý chlapec a oznamuje: „Pan Godot dnes nepřijde, možná přijde zítra.“
• druhé dějství se odehrává následující den, ve stejnou hodinu, na stejném místě a je přesným opakováním prvního dějství.
• jen pan Pozzo je slepý a závislý na sluhovi.
• chová se ke sluhovi ještě hůř než v prvním dějství.
• na konci přijde chlapec a oznámí: „Pan Godot dnes nepřijde, ale zítra určitě přijde.“
• tuláci se chtějí oběsit, ale provaz vytažený z jejich kalhot se přetrhne.
• postavy uvažují o odchodu, ale zůstávají nehybně stát na jevišti.

Cíl autora:

• Poukázat na absurdní situaci, na podmínky světa, v němž minulost mizí, přítomnost je nehybná a budoucnost mizí.
• Vše se opakuje jako v bludném kruhu (stereotyp událostí).
• Divák se nedozví, kdo je Godot – může to být bůh, který změní jeho život, nebo bota (z francouzského slangu) a čeká na správný směr.
• Postavy mají slovanská, francouzská, anglická a italská jména, čímž autor naznačil, že pocity lidí na celém světě jsou stejné.
• Přichází nový den, ale nic neřeší, postavy jsou opuštěné, nikdo a nic jim nepomáhá, nic neřeší jejich starosti, trápení a zklamání.
• Jazyk je chaotický, opakují se banální věty.

Poslední páska

• Svědčí o rozštěpení osobnosti
• Hlavní postavou je pan Krapp, který poslouchá kazety s úryvky z posledních deseti let svého života.

DH: Krásné dny

• Stará žena vede monolog sama se sebou a rozhovor s přítelem.
• Postupná ztráta schopnosti komunikovat
• Je pohroužena jen do sebe a mlčí.

DH: Konec hry

• Obsahuje 4 postavy, z nichž tři se nemohou hýbat.
• Jediný, kdo se pohybuje, je sluha Clov, který je na konci opouští.

DH: Dech

• Je to vrchol minimalizace, trvá jen několik sekund.
• Skládá se ze dvou vzduchů, nádechu a výdechu = ty symbolizují celý lidský život.
• Na scéně je hlína, lopaty, kbelík = symboly pohřbu.

DH: Nyní

• Je to hra bez postav, jsou slyšet jen hlasy.

Václav Havel

• je český dramatik, esejista a publicista.
• byl představitelem absurdního dramatu

Témata jeho DH:

1. hledání lidské identity

2. neschopnost komunikovat

3. krize mezilidských vztahů

4. degenerace jazyka

DH: Zahradní slavnost

• je to první samostatná večerní hra.
• hlavní postavou je Hugo Pludek, který buduje svou kariéru a využívá k tomu všech prostředků.
• Hugo se vydává na zahradní slavnost likvidační kanceláře, kde se setkává s vlivnými Kalabisovými.
• v průběhu rozhovoru se sekretářkami Likvidačního úřadu a se zástupcem zahajovací služby Ferdem Kozákem se naučí používat fráze

DH: Porozumění

• Zachycuje rozklad společnosti
• Zneužívání jazyka a osob

DH: Spiklenci

• Je to hra o státním převratu.

DH: Žebrácká opera

• Ztráta přehledu o tom, co je zákon a co zločin
• Policisté posílají své lidi mezi zločince a zločince mezi policisty

DH: Vernisáž, Protest

• Jedná se o jednoaktovky s výraznými dokumentárními prvky.

DH: Publikum

• Jednoaktová hra

Má charakteristické autobiografické rysy

Předák v pivovaru přemluví dělníka, aby na sebe napsal udání pro státní bezpečnost (protože měl vyšší vzdělání než předák).

Odmítl, mistr ho vyhodil a rozzlobil se na celou inteligenci.

Absurdní drama ve slovenské literatuře

• zástupci jsou Milan Lasica a Július Satinský
• po mnoho let představoval na Slovensku typ kabaretního intelektuálního autorského divadla.
• působí od roku 1968, nejprve jako divadlo na Korze, poté v Tatranské revui a následně v Astorce.
• Satinský zemřel v roce 2003