Osvětim, děsivé místo, které pochopíte, až když ho uvidíte osobně. Během několika let tam zcela zbytečně zemřelo několik milionů lidí. Knihy o Osvětimi vám přiblíží události, které se tam odehrály. Příběhy lidí, kteří přežili a odvážili se vyprávět.
Obsah článku:
Knihy o Osvětimi
Doufám, že vás tyto knihy překvapí svými dojemnými, ale pravdivými příběhy. Podívejte se na náš seznam a pozorně si ho přečtěte.
1. Konečná stanice Osvětim
Hans si vzpomněl na Friedel a ztratil ji z dohledu. Vzpomněl si na svou matku, bratra a všechny, které viděl odjíždět do Osvětimi. Přemýšlel o svých studiích, praxi a ideálech. Znovu si vzpomněl na Friedela a jejich plány do budoucna. Takto uvažuje člověk, který je přesvědčen, že zemře.
Atmosféra byla dusná, stmívalo se a za okny se rýsovaly ženské postavy jako siluety ve starém pohádkovém divadle. Byl parný večer babího léta a ve vzduchu bylo cítit tajemno. Knihy o Osvětimi jako v příběhu Tisíce a jedné noci, mladí muži stáli u tohoto velkého harému, plni touhy po svých milovaných. A tu se její hlas ozýval jako píseň ze vzdáleného minaretu a nesl se tichou nocí Orientu. Jako sen plný melancholie a touhy. Tichý jako šepot milenců v ústraní a melancholický jako zpěv imáma, který se sklání k zemi a zpívá Prorokovi.
Věda znamená provádět výzkum a vyvozovat z něj závěry. V Německu je závěr stanoven předem. Musí být v souladu s dogmaty státu. Pokud jde o čistě technické objevy, například pro válečný průmysl nebo medicínu, jsou výsledky výzkumu snadno přijatelné, ale jakmile se německý vědec pustí do oblasti historie nebo filozofie, předem ví, k jakému závěru bude muset jeho výzkum vést. A pokud by byl natolik hloupý, že by dospěl k výsledku, který by byl v rozporu s doktrínou národních socialistů, znamenalo by to pro něj rychlý konec. Knihu si můžete zakoupit ZDE.
2. Mischling
Píše se rok 1944 a židovská dvojčata Perla a Stasha, jejich matka a dědeček přijíždějí do koncentračního tábora Osvětim. Dostanou se do rukou nechvalně proslulého doktora Mengeleho, „anděla smrti“, který na nich a na ostatních dvojčatech provádí nelidské pokusy. Po nějaké době perla zmizí a Staša žije v naději, že je stále naživu. Krutost nacistického tábora, dozorců, ale i vzájemná pomoc mezi vězni se zde projevuje naplno. Osvětim je konečně osvobozena Rudou armádou, vězni jsou volní a putují zničeným Polskem, ale i na této cestě na ně čekají životu nebezpečné nástrahy. Osudy obou sester můžeme sledovat i po skončení války, kdy se snaží najít jedna druhou v poválečném Polsku. Tento strhující a nesmírně lidský příběh není příliš sentimentální, což dává ještě více vyniknout zrůdnosti nacistického režimu. Knihu si můžete zakoupit ZDE.
3. Sestry z Osvětimi
Skutečný příběh židovských sester Janny a Lien, které během 2. Druhá světová válka v Nizozemsku, aktivně se zapojili do odboje proti německým okupantům a nejednou riskovali život.
Neohroženě a s velkým odhodláním pomáhali svým židovským spoluobčanům, i když tím, že
ohrožovali také své blízké – rodiče, bratra, manžele a děti. Židé nešli na smrt poslušně – také bojovali v odboji. Byly mezi nimi i ženy. Přesně to platí o Janny a Lien.
A přestože se jim i jejich příbuzným dlouho dařilo skrývat před nacisty, jejichž hlavním cílem bylo odvézt všechny nizozemské Židy do vyhlazovacích táborů, nakonec se oba i s celou rodinou téměř před koncem války ocitli v koncentračním táboře Osvětim II, známém také jako Auschwitz-Birkenau.
Knihy o Osvětimi byly posledním transportem. První ráno v Osvětimi, když ženy v pruhovaných šatech…
nakonec vedla do karanténních kasáren, kolem jedné z těch nízkých budov s obrovským komínem.
„Co je to za továrnu?“ zeptal se jeden z jejich skupiny. Kapo se ani nepodíval, ani se nepohnul.
„Továrna?“ zopakovala a bradou se vrhla ke komínu. „Tam poslali váš transport. Do kozího chlívku, jak tomu říkáme.“
Knihu si můžete zakoupit ZDE.
4. The Saboteur of Auschwitz – Knihy o Osvětimi
Tento napínavý příběh popisuje osud britského vojáka Arthura Dodda během druhé světové války. Knihy o Osvětimi ho zaujaly v roce 1943 a poté prošel několika zajateckými tábory, až byl internován v táboře v Polsku, kde prožil strašlivou cestu peklem.
Tábor se nacházel poblíž krásné vesnice v Horním Slezsku, kterou Poláci znají pod názvem Osvětim. Němci mu dali jiné jméno, které je dnes synonymem pro nejtemnější hodiny lidstva. Říkali mu Osvětim. Knihu si můžete zakoupit ZDE.
5. Účetní z Osvětimi
Oskaru Gröningovi bylo jednadvacet let, když jako přesvědčený člen SS nastoupil službu v koncentračním táboře Osvětim. Jeho úkolem bylo vést evidenci zabavených cenností vězňů. Přestože Gröning o vraždách věděl, ospravedlňoval svou práci v Osvětimi tím, že byl pouze účetním, a proto se na vraždách přímo nepodílel. O sedmdesát let později ho německý soud v jednom z posledních velkých osvětimských procesů odsoudil za napomáhání k vyvraždění 300 000 Židů.
Reiner Engelmann na základě rozhovorů a soudních spisů zkoumá zastávky na životní cestě Oskara Gröninga a jeho soudní proces. Proces, který měl zvláštní význam pro rodiny obětí koncentračních táborů. Soudní proces, v němž se na lavici obžalovaných ocitl nejen Oskar Gröning, ale i celé německé soudnictví.
Výsledkem je kniha, která nám nedovolí zapomenout na peklo na zemi, jež vytvořil člověk, a která každého z nás nutí položit si otázku, v jakém světě chceme žít. Knihu si můžete zakoupit ZDE.
6. Podívejte se na hvězdy – Knihy o Osvětimi
Dětství Evy Weissové-Slonimové, rodačky z Bratislavy, poznamenala druhá světová válka, během níž pronásledování Židů v Evropě dosáhlo obludných rozměrů. Rodiče Evy připravili pro své děti úkryty, ale sotva třináctiletá Eva a její mladší sestra Marta deportaci neunikly; byly chyceny nitranskou gardou a poslány do Osvětimi.
Autorka ve svých pamětech popisuje hrůzy, které zažila v koncentračním táboře Osvětim-Březinka, kde byla nejen svědkem nesčetných brutalit a násilí, ale také na vlastní kůži zažila mučení, nelidské zacházení a lékařské experimenty nechvalně proslulého doktora Mengeleho. V roce 1945, po osvobození Osvětimi sovětskou armádou, musely Eva a Marta samy projít kusem válkou zničené Evropy. Vrátit se do rodné Bratislavy a setkat se s rodiči a sourozenci.
A konečně, ve vzpomínkách Evy Weissové-Slonimové se snoubí dojemná nevinnost dívky s moudrostí více než osmdesátileté ženy. Kniha Podívejte se na hvězdy dokazuje, že člověk je schopen přežít i tváří v tvář nepředstavitelnému peklu. Je také vyvrcholením celoživotního úsilí Evy Weissové-Slonimové o informování veřejnosti o holocaustu a o zachování památky těch, kteří ho nepřežili. Knihu si můžete zakoupit ZDE.
7. Odložený život – Knihy o Osvětimi
Mám na ruce číslo z Osvětimi a jsou lidé, kteří tvrdí, že se to nikdy nestalo!“
Od osvobození koncentračního tábora Osvětim uplynulo 75 let a Dita Krausová, rozená Polachová, jedna z přeživších, se rozhodla napsat knihu vzpomínek nejen na koncentrační tábor, ale na celý svůj život.
Narodila se v rodině pražských židovských intelektuálů, chodila do školy, měla spoustu přátel a nikdy ji nenapadlo, že by byla nějak jiná. Až jednoho dne našla na svém stole papír se slovy: Jsi Žid. „Co je to Žid?“ Zeptala se rodičů.
Brzy to pocítila na vlastní kůži, když po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava začala platit nařízení a zákony, které krok za krokem vylučovaly židovské obyvatelstvo z většinové společnosti. Knihy o Osvětimi Po nějaké době, ve třinácti letech, byla s rodiči deportována do ghetta v Terezíně a později do Osvětimi, kde zemřel její otec. Dita a její matka byly vybrány doktorem Mengelem a poslány na nucené práce do Německa spolu s dalšími spoluvězni. Krátce před koncem války byli převezeni do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde byli osvobozeni.
Po válce se Dita provdala za Otto Krause a velmi poutavě popisuje situaci a náladu v poválečném Československu v roce 1948, ovlivněnou únorovými událostmi. To nakonec přispělo k rozhodnutí manželů Krausových emigrovat do Izraele i s jejich ročním synem.
Je to další kapitola jejich života, sice nesezdaná, ale také plná těžkostí, jako je zajištění rodiny, hledání optimálního zaměstnání, které by uživilo jejich rozrůstající se rodinu, nemoci a nakonec pro Ditu i smrt blízkých.
Knihu si můžete zakoupit ZDE.
8. Sonderbehandlung neboli zvláštní zacházení
Kniha Filipa Müllera z roku 1979 je jedinečným svědectvím československého přeživšího Osvětimi. Jako vězeň Sonderkommanda se musel v této továrně v rámci zvláštního zacházení upracovat k smrti. Odhalil světu vnitřní život vyhlazovacího tábora. Zvláštní zacházení byl německý krycí název pro masové vraždění Židů v plynových komorách a spalovnách. Knihy o Osvětimi Jako jeden z mála očitých svědků Müller nejenže přežil všechny likvidační akce tohoto komanda smrti, ale zanechal také jedno z nejvýznamnějších svědectví o masovém vraždění. Jedná se o první ucelené svědectví „nositele tajemství“ a otřesný dobový dokument. Ve srovnání s jeho výpověďmi v dokumentárním filmu Clauda Lanzmanna „Šoa“ a svědectvími proti důstojníkům SS v různých procesech obsahuje kniha největší soubor autentických vzpomínek na svět zvláštního zacházení. Po promítnutí jeho svědectví ve filmu Clauda Lanzmanna v německé televizi (v roce 1986) už Filip Müller na toto téma nikdy veřejně nepromluvil. Knihu si můžete zakoupit ZDE.
9. Číslo na tvém předloktí je stejně modré jako tvé oči.
Tato kniha se nás týká. Vypráví příběh ženy, která se narodila v židovském pracovním táboře v Novákách v roce 1942, pět dní před Vánocemi.
Koncentrační tábory na Slovensku? Ano, taková byla i realita na Slovensku v době druhé světové války. Eva Umlaufová je jednou z nejmladších žen, které mají na předloktí vytetované osvětimské číslo. Po mnoha letech si uvědomila, že svědci mizí, a pokud svůj příběh nevypoví, bude navždy ztracen.
Jako dvouletá holčička přežila Osvětim – a to byl zázrak. Po válce se spolu s matkou a sestrou usadili v Trenčíně. Věřili, že začnou normálně žít, ale už za několik let se jich dotkla totalitní (a antisemitská) ruka komunistického Československa.
Eva Umlaufová vypráví o své emigraci do Německa, o lásce a bolestných ztrátách. Tato kniha je na jedné straně obviňujícím prstem, který ukazuje na nejtemnější zákoutí naší moderní historie, ale je to také silný příběh o vůli a síle jedné ženy, která přežila peklo a rozhodla se o svůj příběh podělit. Aby se na to nezapomnělo. Nikdy se na to nezapomíná. Knihu si můžete zakoupit ZDE.
10. Auschwitz Lullaby – Knihy o Osvětimi
Natočeno podle skutečného příběhu statečné německé zdravotní sestry, která se starala o nejmladší vězně v Osvětimi.
Jednoho obyčejného rána v roce 1943 připravuje Helene Hannemannová svých pět dětí, když náhle vtrhne německá policie a na příkaz SS odvede jejích pět dětí a jejího romského manžela do vazby. Knihy o Osvětimi Přestože je Helene Němka a nehrozí jí žádné bezprostřední nebezpečí, odmítá opustit svou rodinu a zpečetí tak svůj osud způsobem, o kterém se jí ani nesnilo. Knihu si můžete zakoupit ZDE.
11. Sonderkommando – V pekle plynových komor
Celá pravda je mnohem tragičtější a strašnější,“ stojí v úvodu této výjimečné knihy autentických vzpomínek. Jejich autor Šlomo Venezia byl nejen v koncentračním táboře Osvětim-Březinka (Auschwitz-Birkenau-Birkenau), ale musel tam vykonávat i tu nejstrašnější práci: přenášet těla zavražděných v plynových komorách do pecí krematorií. To je to, co nutili členy Sonderkommanda dělat – dívat se zblízka na vraždění lidí. Toto svědectví je stále nesmírně důležité, možná ještě důležitější dnes, kdy existují i lidé, kteří existenci holocaustu popírají. Pokud neznáme svou historii nebo ji nechceme znát a raději před ní zavíráme oči, může se opakovat.
- Nové knihy o mafii – 13 nejlepších knih o mafii
Knihy o holocaustu
18 knih o holocaustu
Knihy o koních
– 10 knih pro milovníky koní
Z nádvoří se pravidelně ozývaly výstřely – četné popravy politických vězňů. Místo bylo obehnáno ostnatým drátem a hlídali nás vojáci v uniformách, které jsem nepoznal, ale připomínaly italské. Jak jsem byl tehdy hloupý, obrátil jsem se na jednoho z vojáků na stráži a řekl mu: „Jsem Ital! Myslíš, že bych mohl utéct?“ Okamžitě na mě namířil pušku, tak jsem couvl a zvedl ruce: „Nic jsem neřekl, nech to být!“ Byl to italský fašista z domobrany kolaborující s Němci. V jistém smyslu mě zachránil, protože kdyby mi řekl, že můžu utéct, určitě by mě zastřelili, všude byli němečtí vojáci, na strážní věži každých dvacet metrů.
V karanténě jsem také zažil další silnou epizodu. Jen pár dní po našem příjezdu za námi přišel kápo a zeptal se, jestli si nechceme připlatit za dvojnásobnou porci polévky. Všichni chtěli jít, trápil nás ukrutný hlad. Ocitl jsem se mezi deseti vybranými uchazeči. Můj bratr ani bratranci v této skupině nebyli. V knihách o Osvětimi jsme táhli vůz, jaký se používal na přepravu sena. Místo koní nás „zapřáhli“. Do kasáren jsme dorazili na konci karantény. Jmenoval se Leichenkeller, což byla vlastně márnice. Když jsme otevřeli dveře, zavanul na nás odporný zápach rozkládajících se mrtvol. Nikdy předtím jsem kolem tohoto baráku nešel, takže jsem se dozvěděl, že sloužil k likvidaci mrtvých, kteří zemřeli v karanténě. Knihu si můžete zakoupit ZDE.
12. Zhasnuté oči, 2. Edice
Za názvem knihy (Zhasnuté oči) se neskrývá žádná metafora. Příběhy žen, kterým v koncentračním táboře Osvětim-Březinka vyhasly oči. Byly to ženy různých národností, profesí, náboženství, věku a rodinné historie, které spojovala nenávist k fašismu a touha pomáhat druhým. Autor knihy byl jedním z nich – na střelnici, jejíž historie je v knize popsána. Přestože od prvního transportu Židů ze Slovenska uplynulo již téměř osmdesát let, nelze na tuto temnou část naší historie zapomenout.
Margita Schwalbová (1915, Liptovský Mikuláš), čtvrté dítě zástupce mlýnů Alberta Schwalba a jeho manželky Ely, rozené Skutecké. Kvůli numerus clausus musela přerušit studium na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V březnu 1942 byla deportována do Osvětimi, kde pracovala jako vězeňkyně 2 675 na revizním dvoře. Po skončení války dokončila studia na Karlově univerzitě v Praze, kde promovala v únoru 1947. Pracovala v Dětské fakultní nemocnici v Bratislavě a počátkem 60. let se stala docentkou pediatrie. Během prověrek byla vyloučena ze strany a v roce 1971 odešla do důchodu. V roce 1948 vyšla její kniha Zhasnuté oči. Její další memoáry, I Lived Other People’s Lives, vyšly v roce 2001. Zemřela ve 30 letech. prosinec 2002 v Bratislavě. Knihu si můžete zakoupit ZDE.
13. Byl jsem číslo 30529 – Knihy o Osvětimi
„Můj bratr byl na tu práci příliš mladý. Jsem si jistý, že kdyby měla máma na výběr, šla by s ním do plynu, ale pochybuji, že by měla tu možnost. Jsem víceméně přesvědčen, že zemřela v nějakém jiném pracovním táboře.“
Felix Weinberg, rodák z Československa, pětašedesát let potlačoval své vzpomínky na nepředstavitelné utrpení a nenávist, které zažil během holocaustu. Knihy o Osvětimi Nakonec se rozhodl svůj příběh napsat, ale učinil tak s nečekaným humorem a odstupem. Byl to jediný způsob, jak se mohl vrátit do minulosti, která mu vzala téměř celou rodinu.
Psal se rok 1939, když padl do nemilosrdných rukou nacistů. Téměř celé mládí strávil v Terezíně a Osvětimi. V roce 1945 jen o vlásek unikl pochodu smrti z Blechhammeru. Po válce se usadil v Anglii a navzdory svému nízkému vzdělání se nevzdal a stal se profesorem fyziky na Imperial University v Londýně.
Byl jsem číslo 30529 jsou jedinečné vzpomínky muže, který v dětství prožil nejtemnější období lidských dějin, a přesto neztratil naději, že bude žít dál. Knihu si můžete zakoupit ZDE.
